Jaký je rozdíl mezi Wi-Fi standardy?
Rychlost Wi-Fi je relativní
Chipové sady, které podporují standard 802.11ac, jsou plně kompatibilní i s předchozími Wi-Fi standardy, ať už je to 802.11a (představený v roce 1999), 802.11b (rok 2000), 802.11g (2003) nebo 802.11n (2007). Kompatibilita se staršími standardy s sebou nese řadu výhod, ruku v ruce s nimi ale jdou také četné nevýhody v podobě omezeného výkonu, odpovídajícímu době, kdy dané standardy fungovaly. A jaké jsou tedy výhody?
Pokud jde o technologie, jde pokrok dopředu čím dál vyšší rychlostí a každý rok znamená doslova věčnost - a Wi-Fi standardy nejsou v tomto směru žádnou výjimkou. V jejich případě jde hlavně o rychlost. U Wi-Fi standardů se uvádí takzvaná teoretická rychlost, která u 802.11ac činí 1300 Mbps - to je třikrát více, než 450Mbps u standardu 802.11n. Na první pohled se jedná o obrovský rozdíl, klíč je ale ve výrazu "teoretická". Teoretické rychlosti se ve většině případů běžný uživatel ani nepřiblíží, a nejvyšší skutečná rychlost u standardu 802.11ac dosahuje zhruba 720Mbps, zatímco u 802.11n se jedná o 240Mbps.
Co ještě od sebe jednotlivé standardy odlišuje? Antény - respektive to, jaký počet antén každý ze standardů podporuje. Standard 802.11 je schopný podporovat až osm antén, z nichž každý zvládne přes 400Mbps - nejrychlejší routery mají ale jen čtyři antény. Důvodem je to, že vyšší počet antén by nejenom zvyšoval cenu zařízení, ale měl by také vyšší požadavky na jeho rozměry. Pokud vlastníte čtyřanténový 802.11ac router, získáte při připojení na jednoanténový smartphone maximální teoretickou rychlost 400Mbs a skutečnou zhruba 200Mbps.
Na první pohled to není moc, ale stále se jedná o vyšší rychlost, než jakou nabízí většina domácích broadbandových připojení. K jistému omezení zde dochází pouze v případě, že chcete provést bezdrátový přenos souborů mezi zařízeními v rámci vaší lokální sítě. Wi-Fi standard 802.11n navíc nabízí podporu až pro čtyři antény, přičemž každá z nich "utáhne" sotva 100Mbps. Standard 802.11ac má ale ještě jednu velkou výhodu...
Dosah
Standard AC Wi-Fi vychází z tohoto srovnání nejenom jako rychlejší, ale - což je podstatnější - nabízí také vyšší rychlost při větším rozsahu. Standard 802.22ac používá frekvenci 5GHz, zatímco standard 802.11n pracuje navíc ještě na frekvenci 2,4GHz. Zatímco frekvenci 2,4GHz využívá řada zařízení od domácích telefonů až po mikrovlnky, frekvence 5GHz zůstává relativně nedotčená a neobsazená.
Dalším klíčovým faktorem je fenomén, zvaný beamforming. Bezdrátový signál se obvykle šíří od zařízení všemi směry - zkuste si představit kámen, hozený na vodní hladinu, a soustředěné kruhy, které se od něj šíří. Proto se obvykle doporučuje umístit router co nejvíce do středu domova či kanceláře, a zároveň také co nejvýše. Beamforming ale zachází se signálem zcela jiným způsobem. Jedná se o součást standardu 802.11ac. Je to jakási forma "chytrého signálu", schopného detekovat, kde se připojená zařízení nachází, a tomu přizpůsobit distribuci signálu.
Časy se mění
Jak jsme již zmínili v úvodu tohoto článku, v technologii jde vše závratným tempem kupředu. Ještě relativně nedávno byl standard 802.11ac poměrně nedostupnou a nákladnou záležitostí, nyní je samozřejmou součástí každého lepšího smartphonu, tabletu, laptopu, nebo třeba chytré televize, cestu si nachází i do levnějších zařízení. Důvodem jsou nejen jisté nesporné výhody tohoto standardu - obzvlášť u jednoanténových zařízení, jako jsou třeba smartphony - ale také lepší dopad na životnost baterie a v neposlední řadě také klesající cena. Rozdíl v ceně mezi jednotlivými standardy je ale stále znát - obzváště u routerů. Bezdrátové AC routery bývají až o několik desítek procent dražší, investice se ale v tomto případě určitě vyplatí.
