Co znamená Data Act v praxi?

Data jsou dnes tím, co pohání většinu moderních služeb, od navigace v mobilním telefonu přes chytré spotřebiče v domácnosti až po průmyslové stroje v továrnách. A právě proto Evropská unie připravila Data Act, oficiálně Nařízení (EU) 2023/2854 o harmonizovaných pravidlech pro spravedlivý přístup k datům a jejich využívání, které začalo platit od 12. září 2025.
Co je to Data Act?
Data Act je evropské nařízení, které má stanovit pravidla pro to, jak se v EU sdílí a využívají data. Na první pohled to zní technicky, ale zjednodušeně jde o to, aby se data využívala transparentně.
Dosud platilo, že výrobce zařízení měl kontrolu nad daty, která přístroj generuje. Pokud chtěl zákazník nebo servisní firma k těmto datům získat přístup, bylo to složité nebo drahé. Data Act má přinést změnu a data by měla být dostupná těm, kdo je potřebují, a to jasně daným způsobem.
Kdo má data, má obrovskou výhodu – může lépe inovovat, vyvíjet nové služby nebo včas odhalit případné problémy. Data Act tak sleduje několik hlavních cílů:
- Otevřenost. Data by měla být dostupná tomu, kdo je vytváří nebo kdo je potřebuje k poskytování služeb.
- Podpora inovací. Menší firmy nebo startupy se díky přístupu k datům mohou pustit do vývoje nových aplikací nebo služeb.
- Ochrana spotřebitelů. Uživatelé chytrých zařízení budou mít jasně dané právo na přístup ke svým datům a možnost rozhodnout, kdo s nimi pracuje.
- Menší závislost na velkých hráčích. EU se snaží posílit evropský trh a omezit dominanci technologických gigantů.
Jak to bude fungovat v praxi?
Představte si, že máte chytré auto. To neustále generuje data. O spotřebě, jízdním stylu, závadách. Dosud tato data zůstávala u výrobce auta. Pokud bylo třeba, aby měl data k dispozici váš servis, bylo složité řešit, zda je automobilka poskytne. Data Act říká, že uživatel auta má právo na svá data a může určit, kdo je smí použít. Servis tedy získá přístup, a spotřebitel má možnost volby, kde si nechá auto opravit.
Podobně to bude fungovat u chytrých domácích spotřebičů, zemědělských strojů nebo například zdravotnických zařízení. Data mají přestat být „uzamčeným pokladem“ výrobců a stát se zdrojem pro širší trh.
Důležitou novinkou je také to, že poskytovatelé cloudových služeb budou muset umožnit snadnější přenos dat mezi platformami. Takže pokud se vám přestane líbit služba A, můžete jednoduše přejít ke službě B, aniž by to znamenalo složitou a drahou migraci.
Dopady na firmy
Pro firmy znamená Data Act poměrně velkou změnu. Pokud vyrábějí chytrá zařízení nebo systémy, budou muset připravit mechanismy, jak data zpřístupnit, bezpečně, transparentně a často i v reálném čase.
Zároveň se tím otevírají ale nové příležitosti. Menší technologické firmy, které nemají vlastní hardware, budou moci postavit byznys na službách založených na datech. Například startupy mohou vyvinout aplikace pro efektivnější údržbu strojů nebo optimalizaci spotřeby energií, pokud k těmto datům získají přístup.
Data Act také řeší férové podmínky mezi firmami. Když se data budou sdílet, musí to být za přiměřenou cenu, bez diskriminace a s jasně stanovenými pravidly. To má snížit riziko, že velcí hráči budou zneužívat svou pozici.
A co běžní uživatelé?
Pokud si koupíte chytrou ledničku, televizi nebo hodinky, Data Act vám dává do rukou právo na data, která zařízení generuje. Data patří vám. Můžete se například rozhodnout, že je poskytnete další aplikaci, která vám pomůže sledovat spotřebu energie nebo vylepšit životní styl.
To neznamená, že všechna data budou veřejná. Naopak, uživatel má kontrolu nad tím, kdo k nim smí přistupovat. A výrobci musí zajistit, aby to šlo jednoduše a bezpečně. Výhodou pro spotřebitele je i větší konkurence. Díky dostupnosti dat se mohou objevit nové služby a aplikace, které dnes neexistují, protože se k datům nedostanou.
Když se budou data takto sdílet, bude to bezpečné? Data Act s tím počítá. Nařízení stanovuje, že sdílení musí probíhat v souladu s GDPR a s vysokou úrovní kybernetické bezpečnosti. Uživatel musí mít vždy kontrolu, kdo data používá a k čemu.
Navíc Data Act řeší i tzv. přístup veřejného sektoru k datům. Pokud dojde k mimořádné situaci – třeba přírodní katastrofě – mohou úřady žádat o přístup k relevantním datům (například z dopravních senzorů). I tady ale platí přísná pravidla, aby se zamezilo zneužití.
V České republice by měl roli koordinátora plnit Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Ten bude mít za úkol zajistit, aby pravidla fungovala i v praxi, a zároveň připravit adaptační zákon, který přesně určí, jak se Data Act promítne do českého prostředí. Na první pohled je to možná jen legislativa, ale ve skutečnosti jde o pravidla, která brzy pocítíme v každodenním životě. Ovlivní, jak budeme v budoucnu používat chytrá zařízení, jak snadno budeme moci přecházet mezi službami a kdo bude mít kontrolu nad daty, která každý den vznikají v našich domácnostech, autech či mobilech. Zatímco firmy čeká hodně práce s přizpůsobením, pro uživatele je to spíše dobrá zpráva.
Autor/ka obrázku: Freepik.com