Internet je dnes pro děti přirozeným prostředím. Stejně jako hřiště, škola nebo kroužky. Děti si na něm hrají, učí se, komunikují, sledují videa, sdílí emoce i zážitky. Ještě před pár lety se hlavní otázka rodičů točila kolem toho, kolik času děti na internetu tráví. Dnes je mnohem důležitější otázka – jakému obsahu jsou vystavené a proč právě jemu. Stejně jako každý nástroj i internet přináší určitá rizika, která je dobré znát a před kterými je třeba děti chránit. Evropská unie na to reagovala nařízením o digitálních službách, známým pod zkratkou DSA, které má posílit bezpečnost online prostředí. Pojďme se podívat, jaká rizika děti na internetu čekají, co nařízení DSA přináší a především – co můžeme jako rodiče udělat pro bezpečí našich dětí.
Digitální svět plný příležitostí i rizik
Když se podíváme na to, jak děti tráví čas online, vidíme pestrou paletu aktivit. Nejmladší uživatelé brouzdají po videoplatformách, sledují oblíbené youtubery nebo tiktokery, hrají online hry, komunikují s kamarády přes sociální sítě. Pro mnohé z nich je to přirozená součást každodenního života, způsob, jak se bavit, učit se a být v kontaktu s vrstevníky. Stejně jako v reálném světě však i v tom digitálním existují místa a situace, které mohou být pro děti nebezpečné.
Jedním z hlavních problémů, se kterým se děti na internetu setkávají, je vystavení nevhodnému nebo škodlivému obsahu. Na videoplatformách a sociálních sítích se mohou objevit materiály obsahující násilí, sexuální podtext nebo různé extremistické projevy. Problém je o to závažnější, že doporučovací algoritmy těchto služeb často automaticky nabízejí tematicky podobné příspěvky, což může vést k tomu, že se dítě dostane do jakési “smyčky” nevhodného obsahu.
Zvláštní pozornost si zaslouží obsah určený nejmladším dětem. V poslední době se objevují takzvané „brainrot“ videa – obsah charakteristický rychlým střihem, chaotickou strukturou a nadměrnou smyslovou stimulací, který však postrádá jakoukoli vzdělávací nebo informační hodnotu. Tento typ obsahu může negativně ovlivňovat schopnost soustředění, emoční regulaci a celkový vývoj dítěte. A rodiče často nemají přehled o tom, jaký obsah se jejich dětem prostřednictvím algoritmických systémů zobrazuje.
Kyberšikana a online obtěžování
Online platformy vytvářejí prostor pro komunikaci a sdílení, ale zároveň umožňují výskyt kyberšikany a dalších forem online obtěžování. Děti mohou být vystaveny urážlivým komentářům, zesměšňování, výhrůžkám nebo šíření ponižujících materiálů. Charakteristickým rysem kyberšikany je její nepřetržitost – na rozdíl od šikany ve škole, která končí s odchodem domů, může online šikana pokračovat čtyřiadvacet hodin denně. Navíc anonymita internetu často zvyšuje agresivitu útočníků, kteří se cítí beztrestní. Důsledky kyberšikany mohou být velmi vážné, proto je důležité, aby rodiče byli otevření komunikaci a děti věděly, že se jim mohou svěřit, pokud se s něčím takovým setkají.
Rizika online her a komunikace s neznámými
Online hry se stále častěji stávají prostředím sociální interakce. Prostřednictvím textové či hlasové komunikace dochází ke kontaktu mezi neznámými osobami, což zvyšuje riziko manipulativního chování, včetně takzvaného groomingu – navazování důvěrného vztahu s dítětem za účelem jeho zneužití. U mladších dětí je často patrné nedostatečné povědomí o těchto rizicích, přičemž herní prostředí často podporuje dlouhodobou a opakovanou komunikaci, která může zvyšovat zranitelnost nezletilých uživatelů.
Děti v online hrách často vnímají ostatní hráče jako „kamarády“, i když je ve skutečnosti neznají. Mohou být ochotné sdílet osobní informace, fotografie nebo dokonce souhlasit s osobním setkáním. Je proto zásadní, aby rodiče s dětmi mluvili o tom, že ne každý, koho potkají online, je tím, za koho se vydává, a že některé informace by neměly sdílet s nikým, koho neznají osobně.
Závislostní chování a nadměrné užívání
Platformy založené na krátkém videoformátu a principech nepřetržitého přehrávání obsahu využívají mechanismy, jejichž cílem je maximalizovat dobu strávenou uživatelem na platformě. U dětí a dospívajících to může vést ke vzniku závislostních vzorců chování. Děti mohou ztratit kontrolu nad časem stráveným online, což může narušit spánkový režim, zhoršit školní výkonnost a omezit fyzické i sociální aktivity.
V herním prostředí se současně objevují rizika spojená s mikrotransakcemi a vytvářením nevhodných finančních návyků. Děti mohou utrácet peníze za virtuální předměty nebo herní výhody, aniž by plně chápaly hodnotu peněz nebo důsledky svých rozhodnutí. Některé hry jsou navrženy tak, aby podněcovaly impulzivní nákupy, což může vést k problémům nejen u dětí, ale i u jejich rodičů, kteří pak řeší nečekané účty.
Reklama a manipulativní praktiky
Nezletilí uživatelé jsou na online platformách také ale vystaveni reklamnímu obsahu, který je často obtížně odlišitelný od běžných příspěvků. Dochází tak k nepřímému ovlivňování spotřebitelského chování dětí a k vytváření nerealistických představ o životním stylu. Současně probíhá sběr a zpracování osobních údajů, jehož rozsahu a důsledkům nezletilí ani jejich zákonní zástupci často plně nerozumějí.
Děti často nejsou schopny rozlišit, co je reklama a co je běžný obsah. Mohou být ovlivněny reklamními kampaněmi cílenými na jejich věkovou skupinu, aniž by si uvědomovaly, že jde o marketingový nástroj. Navíc sběr dat o dětských uživatelích může vést k vytváření detailních profilů, které pak slouží k ještě přesnějšímu cílení reklamy nebo obsahu.
Co přináší nařízení DSA
Nařízení o digitálních službách, známé pod zkratkou DSA, představuje důležitý regulační rámec pro zvýšení bezpečnosti digitálního prostředí. Z hlediska ochrany nezletilých má zásadní význam článek 28 DSA, který ukládá online platformám povinnost zajistit vysokou úroveň soukromí, bezpečnosti a ochrany dětí. Platformy rovněž nesmějí používat profilování při cílení reklamy na děti, což je výrazný krok vpřed v jejich ochraně.
Článek 25 DSA dále platformám zakazuje používat manipulativní rozhraní, takzvané dark patterns. Jde o designové prvky, které uživatele manipulují k určitému chování, například k souhlasu se sdílením dat nebo k nákupu, který by jinak neuskutečnili. Platformy jsou povinny přijmout přiměřená a účinná opatření ke snížení rizik, kterým mohou být nezletilí vystaveni, včetně úprav designu služeb a fungování doporučovacích systémů.
Nařízení DSA tedy nejenže stanovuje pravidla pro platformy, ale také je nutí aktivně pracovat na zlepšení bezpečnosti svých služeb. To znamená, že platformy musí přemýšlet o tom, jak jejich algoritmy fungují, jaký obsah doporučují a jak mohou minimalizovat rizika pro mladé uživatele.
Role Českého telekomunikačního úřadu
V každém členském státě Evropské unie je ustanoven koordinátor digitálních služeb. V České republice tuto roli plní Český telekomunikační úřad, který odpovídá za dohled nad uplatňováním DSA, koordinaci s evropskými institucemi a spolupráci s dalšími vnitrostátními orgány.
Pokud se rodiče setkají s problémem, který by mohl souviset s porušením povinností stanovených nařízením DSA, mohou se na Český telekomunikační úřad obrátit. To se týká například otázek souvisejících s ochranou nezletilých, fungováním online platforem nebo moderací obsahu. ČTÚ tyto podněty posuzuje v rámci své působnosti a v odůvodněných případech je řeší ve spolupráci s dalšími příslušnými orgány, případně na úrovni Evropské unie.
Co mohou rodiče udělat
Zatímco nařízení DSA vytváří právní rámec pro posílení ochrany dětí v online prostředí, důležitou součástí tohoto rámce zůstává systematická informovanost celé společnosti.
Jako rodiče můžeme udělat několik konkrétních kroků pro ochranu našich dětí. Především je důležité s dětmi mluvit o internetu otevřeně a bez předsudků. Měli bychom se zajímat o to, co děti online dělají, jaké platformy používají a s kým komunikují. Místo zákazů je lepší budovat důvěru a otevřenou komunikaci, aby se děti nebály přijít s problémem.
Důležité je také ale nastavit pravidla a hranice. Můžeme jim stanovit časové limity pro používání digitálních zařízení, dohodnout se na pravidlech pro sdílení osobních informací nebo nastavit rodičovské kontroly na zařízeních. Je ale důležité, aby tato pravidla byla přiměřená věku dítěte a aby děti rozuměly důvodům, proč existují.
Rodiče by také měli být aktivní v digitálním světě svých dětí. Můžeme se zajímat o platformy, které děti používají, zkusit je sami používat a pochopit, jak fungují. To nám pak pomůže lépe porozumět rizikům a příležitostem, se kterými se děti setkávají, a lépe s nimi o těchto tématech mluvit.
A nakonec je velmi důležité učit děti kritickému myšlení. Měly by vědět, že ne všechno, co vidí online, je pravda, že ne každý, koho potkají, je tím, za koho se vydává, a že některé obsahy mohou být škodlivé. Měly by také vědět, jak se chovat, pokud se setkají s problémem, ať už jde o kyberšikanu, nevhodný obsah nebo kontakt s neznámou osobou.
Kombinace chytré regulace, technických opatření a digitální gramotnosti dává šanci, že děti nebudou v online světě jen pasivními uživateli, ale sebevědomými a chráněnými úživateli.
Autor/ka obrázku: Freepik.com